My v Borčicích

ČTVRTÝ ROK

           Když jsem se konečně prokousala Prahou, dojela sem po roce a týdnu znovu do Borčic. V centráči jsem potkala Drážu a byla jsem moc ráda, že je znovu naší táborovou vedoucí. Pak jsem se běžela přivítat s Anet a Terkou. Po večeři jsem pomohli se stájí. a šli jsme si povídat s Drážou k ní do chatky. Byla to paráda opět v Borčicích.Řekli jsme si , že budeme každé ráno chodit pomáhat se stájí, ale povedlo se nám to asi jen čtyřikrát... Pač většinou, když jsme vzbudili Terku tak pronesla:,,Serem na to´´ a tak jsme šli zase spát.

          Dráža se na nás prej moc těšila, protože v turnusu před námi si sní nikdo nechtěl hrát :-).My jsme samozdřejmě chtěli a tak jsme začali se závody ve člunu.Vyhráli jsme bombošku a s konkurencí jsme se rozdělili. Když jsme chtěli něco hrát, museli jsem děti nejdříve správně motivovat.S dnešní mládeží to nejni tak jednoduché :-). ale na konec se nám to povedlo. Nejoblíbenější hrou se staly vlajky.

         V Borčicích na nás čekaly i různá překvapení. Jedno z nich bylo to , že si Dráža koupila Zorinku.A druhé bylo že Stáňa s Pavlínkou Borčice opouštějí, Byl to celkem šok. Borčice bez Stáni si asi jen tak někdo nedovede představit.

Týden utíkal jako voda, povídali jsme si s Dážou,jezdili na koních,chodili na procházky se Zorkou a ledovali jsme jí nohu, jelikož si jí zamotala do lonže a spálila. No jo je to taková šikulka.

         Ve středu jsme vyrazili na Kost. A když jsme se s Anet vraceli, tak jsme zabočili trochu dřív, než jsme měli a museli jsme si trochu zakrosit. Dráža už na nás čekala, tak jsme jí přivezli aspoň kukuřici z cesty.

        A bylo to tady opět to strašně loučení. Ale snad se brzy uvidíme, a když ne tak zase za rok v Borčicích.