My v Borčicích

První rok

Jak jsem se do Borčic dostala???

        Tenhle tábor mi na internetu našla mamka. Jelikož mám ráda koníky a dobrodružství, tak jsem řekla, že pojedu. Ještě jsem nikdy na žádnym táboře nebyla, tak jsem nevěděla do čeho jdu, ale moc jsem se těšila.Jelikož bydlím v Táboře, musela jsem jet téměř přes celou republiku, daleko od domova,daleko od přátel.

         Když jsem přijela, ubytovala jsem se v chatce ,,C´´ a rozloučila se na týden s rodiči.Naše vedoucí tábora byla Petra. Trochu jsem se bála, že mi bude smutno. Myslela jsem, že jsem udělala chybu ,a že jsem si to měla více rozmyslet.Ale po chvíli mě smutek přešel.Na večeři jsem se seznámila s Dianou a Eliškou. Strávili jsme spolu celý večer. Mezi lidi, které jsem ten večer poznala, patří paní Lyerová(majitelka), pan Lyer(manžel), Dan(jejich syn), Stáňa (cvičitelka a ,,postrach Borčic´´) :-)

        Druhý den hned po snídani začalo rozřazování do jezdeckých skupin. Jelikož jsem na koni nikdy neseděla, tak jsem rovnou šla do ,,áčka´´ (začátečníci). Moje prozatím jediné kamarádky Diana a Eliška byly lepší, tak jsem v áčku zůstala sama.A pak přišel zlom v mém životě. Poznala jsem Anetku,mojí dvojičku.Taková vyzáblá vysoká holčina.Daly jsme se hned dohromady. Bydlela s jitkou v chtce ,,D´´. Celý týden jsem se bezvadně bavili, pomáhali ve stájích, dokonce sem se trochu naučila jezdit na koni... :-) a týden uplynul jako voda a bylo tu loučení.. Myslela jsem že už je nikdy neuvidim, že už do Borčic nikdy nepojedu. Ale pravda to nebyla......